O vestě a cibulích, co zastavily čas

Cibule, to není jen zelenina, jsou to také hodiny. Vážně, já si nevymýšlím. Říká se jim cibule snad proto, že jsou kulaté a baňaté, mají stopku a nosí se na řetízku v kapse. I když by bylo asi celkem pošetilé, nosit cibuli na řetízku v kapse, prostě to tak je.

Tyhle hodiny už nejsou zrovna v módě, zato dřívějc, dřívějc bejvávaly. To se kvůlima nim šily ve vestách i docela speciální kapsy, aby je jejich majitelé měli kam ukládat.

Cibule, to je takový hodinářský majstrštyk, moc jemná a fajnová prácička. Prostě nic pro hodinářského nekňubu. Jenže jeden takový ne dvakrát zručný hodinář si předsevzal, že vyrobí ty nejlepší cibule, aby ostatním ukázal, že není lenoch a nekňuba, ale kňuba. Tak zasedl ke svému pracovnímu stolu a měsíc se od něj nehnul. Skoro nejedl, nepil, plíživá únava ho pohlcovala, jako mraky v noci polykají hvězdy. Před očima viděl svou jemnou práci, kolečka a pružinky tancovaly valčík s pérky a ručičkami; zdobený ciferník se měnil v buben, nedoskládaný hodinový strojek hrál nejsladší melodie jednoho rakouského skladatele...

***

- BUCH! -

Hodinář padl čelem na desku stolu a začal tvrdě zařezávat: „Chrrrrrrrrr..."

Jak ale do stolu uhodil, všechno na něm nadskočilo a ve vzduchu se pomíchalo. A tak se i stalo, že se před hodinářovým hlučně oddychujícím frňákem poskládaly z rozházené nedokončené práce překrásné cibule!

„Aááááh!" probudil se hodinář po nějaké době, zamrkal očkama a uviděl tu nádheru.„Co to...?" Nevěřil svým očím a raději si je ještě několikrát protřel, pak vyčistil brýle-skřipky, ale stále viděl na svém pracovním stole ty nejkrásnější cibule na světě! „Jak je tohle možný, safra!?" podrbal se na plešaté hlavě.

Chvíli tak ještě koukal, pak ho ale přemohla zvědavost a po hodinách sáhl. Zaposlouchal se do nich, nebyly však natažené. Natáhl je tedy, jenže cibulím se stále do tikání nějak nechtělo.

„To je mi divná věc," kroutil hlavou hodinář a otevřel strojek těch neposlušných cibulí. „Hm, pěkný, pěkný to je..." liboval si, jak je uvnitř všechno hezky a chytře uspořádáno. Protože byl ale skutečně nekňuba a věděl to o sobě, sáhl raději po Velké hodinářské encyklopedii, aby se přesvědčil, jestli je všechno na svém místě. Bylo. Ba co víc - všechno bylo tak elegantní, že i Velká hodinářská encyklopedie jen kroutila listy a uvažovala, zda už něco takového kdy viděla.

„Proč ale, stafraporte, nejdou? Proč netikají!?" stěžoval si hodinář.

Encyklopedie jen krčila deskami.

„Takhle je nemůžu vzít ukázat svým...

...

Z chystané knihy: Pohádky strakatýho dědka (vyjde pravděpodobně na jaře 2010)

Celou pohádku najdete v magazínu Žena-in.cz: O vestě a cibulích, co zastavily čas