Ztracená peří

Palác není tak strašlivý, jak se o něm v legendách vypráví. Stojí sice na Soumračné straně, ale to je asi veškeré monstrózno a mysterično, které jsem mu schopna přiřknout. Naštěstí naň lidé z království pohlíží zcela jinýma očima. Mnozí zahraniční architekti si dali ohromnou práci s jeho vnější podobou, takže se neškolené oko dá vcelku snadno oklamat. Ale vlastně je s podivem, že se po celé tři roky, co je otec mrtev, nikdo neodvážil k našemu sídlu blíže než před obětní kruh chrámu. A je to dobře! Nikdo neví o králově smrti, jen já a pár věrných, a ti stejně nemají čím tajemství vyzradit…

   Tři dlouhé roky ticha…

   Tři roky samoty, která má být nyní prolomena.

   Nuže! Nechť vstoupí, tak nečekaný host do šera dní. Jsem Anna Talentská, dcera Jana z Talentu, dalo by se říci - královna.

* * *

Sloužící šel vpředu v mihotavém světle pochodně. Nemluvil, jen gesty naznačoval cestu spletencem chodeb.

Více ve sborníku Klášter slasti z nakladatelství
Straky na vrbě.