Povídání o Matlafouskovi (in: Thorin 1/2000)

V hluboké úctě J. R. R. Tolkienovi a B. Vianovi

I když ještě neskončilo léto, venku bylo pošmourno a pršelo. Některé z kapek na oknech Matlafouskova pelouchu se srážely v škaredé černé pavouky s krvavě červenou skvrnou na páté noze. Matlafousek zatáhnul závěsy, příprava koláčků byla choulostivou záležitostí a to poslední, co teď potřeboval, byli pavouci. Ti se ještě sice snažili přemluvit skleněné modré okenní tabulky, aby je vpustily dovnitř, ale jejich úsilí bylo marné.
    Uvnitř zatím probíhalo odýmění, fermentace a zhušťování karamelového mléka. Tak se vyráběla sladkonavinulá hořká poleva, která pak byla přidávána do již nastrouhaných koláčků. Ty budou ještě sedm let zrát, než na nich vypučí první poupata, potom se teprve mohou stáčet do forem a podávat k jídlu. Matlafousek znal recept nazpaměť, dědil se u nich v rodině již po mnoho generací. Nikdo jiný v celém Hobitíně neuměl udělat takové koláčky, takže měl Matlafousek stále dost hostů k obsloužení a povídání o hobitích věcech.
    Pavouci to nakonec vzdali a odlezli pryč, pronásledováni líně se plazícím různobarevným červem, který spíše připomínal velikou duhu a vznikl po dešti.

* * *

Bilbo Pytlík seděl na lavičce z kořenů hluboko v šedivém stínu stromu na louce nedaleko Dna pytle a pokuřoval nové koření od kupců z jihu. Cvrlikaly tu vlaštovky, prohánějící se mezi obláčky z Bilbovy dýmky, a voněl trávník vysoušený jemnými doteky vánku, který ve větvích doprovázel ptačí zpěv veselou hobití písničkou o konci deště. Vůně trávníku stoupala vysoko nad louku, kde měnila dým v malé, zlatě se lesknoucí bublinky, které se pozvolna snášely okolo stromu a po dopadu na zem z nich vykvétaly sedmikrásky. Od Dna pytle přicházel Matlafousek, aby pozval svého přítele na pozdní svačinu, kterou se rozhodl uspořádat.
    “To je dost, že jsi tady. Pojď si se mnou na chvíli zakouřit,” přivítal ho Bilbo se spokojeným úsměvem. Kořeny se rozrostly v další lavičku a Matlafousek se na ni posadil.
    “Až se slunce schová za komín Potůčkova domku, přijdou ke mně kupci na koláčky,” řekl poté, co si zapálil svoji dýmku. Jejich kouř se smísil a zlaté bublinky se změnily v ocelově šedé, ze kterých na zemi rostly světle modré pomněnky.
    “Rád bych také přišel, ale pozvali mě už Frodo se Samem. Pstruzi prý letos hodně světélkují, tak půjdeme vyzkoušet černý rybolov. Myslím však, že se nezdržíme příliš dlouho, mohli bychom tedy přijít později všichni tři,” navrhl Bilbo.
    “Tak já budu čekat, než přijdete a pokusím se kupce zdržet co nejdéle.”
    “Určitě mají plno nových zajímavých historek,” řekl Bilbo,  “už jsem ti říkal, že píšu knihu?”
    “Kuchařskou?” zbystřil Matlafousek.
    “Kdepak kuchařskou, je to takový krajopis. Vlastně ještě ani nevím, jak jí nazvu.”
    “Od těch dob, co ses vrátil z cest, jsi podivný, Bilbo Pytlíku,” pokáral ho Matlafousek, imituje hlas jejich bývalé učitelky Kvítečky Kopretinkové, “hobiti jsou tu od toho, aby, když už píší, psali o jídle.”

    Oba se rozesmáli a vánek se na ně nazlobil, protože mu zkazili muziku, a odletěl jinam.

* * *

Kaluže stínů v ulicích se začaly slévat v jedno veliké jezero plné husté tmy. Sem tam probleskl ostrůvek tonoucích slunečních paprsků, ale vzápětí nadobro zmizel v neproniknutelné hlubině nastávající noci. Matlafousek zažehnul kouzelnými ornamenty zdobenou lampu (dárek od Bilba) a přinesl zatím poslední dnes uzrálé koláčky. Ornamenty na lampě každou noc měnily svůj tvar a vytvářely tak pokaždé jinou příchuť světla, takže se dnes pokojem nesla sladká chuť vanilkového másla smíšená s lékořicí, šlehající z tmavých, nazelenalých plamenů. Nakonec, když nezmizela v některém ze stále vůnělačných kupců a probila si cestu mezi poryvy a cyklony zvířeného vzduchu, se vítězně ocitla venku před kruhovými dveřmi, kde se rozplynula.

...

• KOUPIT (klikni)

• Vydala Společnost přátel díla pana J.R.R. Tolkiena v roce 2000.