Kříž v úvalu (in: Pevnost 8/2006)
Několik bažantích slípek se s křikem zdvihlo. Nepoplašily je ale zemědělci vracející se za prací - žhnoucím sluncem, napříč polnostmi hraběte Huberta Herynka, se hnal těžký černý kůň. Rozčesával idylu poklidného, ptáky a hmyzem prosyceného dne a měnil ji v ryk, střídaný napjatým tichem.
Jezdec se vyhnul dvěma koroptvým hnízdům. Pospíchal, ale koně pobízet nemusel, ten jakoby sám věděl kam mají namířeno, pádil co mu síly stačily. Čas jim byl neúprosným druhem a poledne se blížilo lincovými kroky.
* * *
V údolí kousek od ústí řeky pekla svému muži nešťastná žena placky z mouky, soli a vody. Za chvíli přijde z lopoty a jistě by ji huboval, kdyby neměl nachystané, byť jen skromné, jídlo. Od té doby ji stále hubuje, jako by nestačilo to neštěstí, které je potkalo. Jako by to nebylo jejich společné neštěstí...
Utřela slzy do zástěry a položila další placky na plotnu, když se ozvalo zaklepání. Slabé, jako by na futra bušila dětská pěstička. Těžce to plesklo, jak žena upustila těsto do dřevěné mísy. V druhém okamžiku už otvírala pomoučněnou rukou dveře.
"Synku!" vykřikla nevěřícně.
"Maminko, je málo času. Času mám jen málo," řekl chlapec, jakoby v tranzu.
...
Povídka je volným pokračováním povídky Zámecká paní.
- V roce 2006 vydala Pražská vydavatelská společnost.
Milý internetový poutníče,
ať už sem zabrousíš z jakéhokoli důvodu,
buď vítán! Doufám, že zde najdeš vše,
cos najít chtěl.
Jakub