Případ nevěrné Kláry: Pouze pro případ nouze

Tam, kde jsem se u Románu pro ženy řezal smíchy, tam, kde Nestyda vyloudil alespoň letmé pousmání, tam mě nová adaptace Viewegha vyloženě zklamala. Případ nevěrné Kláry je rádoby detektivka, která ale nesází ani na rozumové vzrušení, ani na vzrušení z hrozícího nebezpečí. Sází na líbivé erotické scény (aby ne, když film natočili Italové) a přeslazený příběh, který prokouknete tak někdy v první třetině filmu.

Ale pojďme nejdřív ke kladům

Vilný voyeur, který rád polaská pohledem vnadné křivky nedostupných hereckých idolů, si rozhodně přijde na své. Uvažuji nad tím, jestli vůbec byla ve filmu jediná z hlavních ženských rolí, která by se neukázala minimálně nahoře bez, a ve většině případů i dole. Erotické scény jsou rozhodně patřičně lechtivé, italský náboj se ve filmu zkrátka nezapře. Herečky jsou také krásné... to zase bude screenshotů na internetu. V téhle souvislosti mě docela překvapilo, že film má doporučenou přístupnost od dvanácti let.

Záporů je více...

Ať už byly důvody k sáhnutí po italských tvůrcích jakékoli, výsledek je při nejmenší trochu podivný. Přijde mi, že některé scény jsou natolik absurdní, že by se snad mohly stát jen v Itálii, ačkoli příběh se z valné většiny odehrává v Praze. Zjištění si reálií země, ve které se děj odehrává, asi vůbec dělalo autorům trochu problémy, když například k platbě dochází místo v korunách v eurech. Ačkoli si teď vybavuji, že žebrající houslistka v tramvaji obdržela balíček dvoustovek, tak třeba šlo jen o záměr naznačit nám, že tady jsme v luxusu a tady zase v Čechách.

Chyběla mi i propracovaná historie postav. Hlavní hrdina (pomineme-li detektiva Denise) je Ital Luca, který učí děti hudební výchově někde na základce a přivydělává si jako DJ v nočním klubu - přesto bydlí v luxusní apartmá a je schopen platit astronomické sumy za služby detektiva. Hm, třeba je z bohaté rodiny, ale to nám nikdo neřekl. Docela mě překvapuje, že si tak ostřílený autor, jakým Michal Viewegh bezesporu je, nepohlídal podobné drobnosti, které v celkovém efektu film hodně degradují (otázka je, jak moc je mohl ve filmu ovlivnit).

Jak už jsem zmínil, příběh prakticky ničím nepřekvapí. Směřování děje odhalíte asi v první třetině a k žádnému významnému zvratu nedojde. V závěru je sice jakýs takýs pokus o pointu, která by možná vypadala dobře, kdyby byla vyvedena do absurdity a projevilo se, že šlo pouze o hru a detektiv byl celou dobu jen figurkou v dokonale naplánované šachové partii maličko vilného páru. Nic takového se ale nestane. Film skončí a vy si řeknete: „Aha, Klára byla nevěrná, no a?“

Vizuální stránka, hudba a mnozí efektové

Popravdě, hluboce si vážím každého filmového projektu a všech tvůrců, kteří do natáčení jdou, přesto musím konstatovat, že filmové prostředky byly nemastné, neslané. Nic, co by urazilo, ale ani nic, co by utkvělo. Opět mi připadá, že podívat se na film v televizi bude stejně kvalitní zážitek jako v kině. Nádavkem je domácí pokoukání mnohem pohodlnější, a když si chipsama umastíte sedačku, nikdo vás neseřve.

Summa summarum

Když nebudete mít vážně co dělat - a tím myslím i návštěvu tchyně - zajděte si na Případ nevěrné Kláry. Možná ale uděláte líp, když si prostě pokecáte s kamarádkou v kavárně nebo třeba někde na netu. Celý dojem z filmu je absolutně prázdný, sdělná hodnota je prozrazena už v názvu a umělecká... ehm... ona tam nějaká byla? Pusťte si doma Ordinaci a zažijete daleko víc napětí i legrace.

Scénář: Roberto Faenza podle románu Michala Viewegha
Režie: Roberto Faenza
Kamera: Maurizio Calvesi
Hudba: Giovanni Venosta
Hrají: Laura Chiatti, Ian Glen, Claudio Santamaria, Miroslav Šimůnek, Pavlína Němcová, Anna Geislerová

Premiéra: 11. června 2009

^{Fotografie: BONTON film}