Matrix - Realita a Skutečnost

Koho by neuváděla v pochybnosti o naší realitě děsivá realita filmu Matrix?

Odlišme si nyní pojem Skutečnost, od pojmu Realita. Tyto dva termíny si jsou tak blízké, jako pro někoho může být houska a rohlík.

Spojím-li oba termíny a učiním-li z jednoho z nich adjektivum, dostanou se mi dvě možnosti: Reálná skutečnost a Skutečná realita (zdá se že opět houska a rohlík, že?). Ale přece, co je reálné, ještě nemusí být nutně skutečné a naopak, není-liž pravda. Proč tomu tak je? Abychom se dobrali nějakých závěrů, dejme si ona adjektiva do jiných souvislostí: řekneme skutečná tráva, ne však většinou reálná tráva, naopak řekneme reálná myšlenka, ale skutečná myšlenka? Takových případů je nespočet (skutečné mléko vs. reálné mléko, skutečný králík vs. reálný králík, reálná představa vs. skutečná představa, reálná slova vs. skutečná slova), ale většinou, zdá se, váže český jazyk termín „skutečný“ do (takříkajíc) hmatatelného prostředí, kdežto termín „reálný“ do prostředí abstraktního. Z tohoto pozorování vyvozuji, že cítěný rozdíl mezi Realitou a Skutečností, je v jejich hmatatelnosti. Realita jakoby všeobsahuje, leč je nepředstavitelnou, naopak Skutečnost zdá se mi býti hmotnou, jako bych ji cítil na každém kroku, na každém kroku si o ni mohl zlomit nohu nebo si ji uvařit k večeři.

Proto si dovoluji tvrdit, že termín „Skutečné reality“ je, jako jediný možný a správně použitelný, ve fyzickém světě, neboť jej dokáži vnitřně převést v termín „Hmatatelné nadhmatatelno“, což je mi (vzhledem k mému fyzickému já) pochopitelnější a představitelnější, než „Nadhmatatelné hmatatelno“, kteréžto jsem schopen pouze uvažovat a je tedy (a předpokládám, že ještě dlouho zůstane) předmětem diskusí v rovině intelektuální a metonymické. Rozdíl mezi realitou skutečnou a neskutečnou, o kterém dále hovoří, je doufám zřejmý.

Po zavedení či spíše ozřejmění těchto termínu, se teď mohu vrátit k původní otázce: „Koho by neuváděla v pochybnosti o naší realitě děsivá realita filmu Matrix?“, převedu-li: „Koho by neuváděla v pochybnosti o skutečné realitě děsivá realita neskutečná?“ V tomto případě by musel každý správně usoudit a odpovědět, že nikoho. Neskutečná realita přece nemůže nikterak „ohrozit“ realitu a vnímání reality skutečné. Převod je tedy chybný – správný převod musí nutně být: „Koho by neuváděl v pochybnosti o skutečné realitě děsivý a možný způsob jejího vysvětlení, který nám předkládá snímek Matrix?“ Ale jak je to možné?

Co je tím prostředkem který nás nutí uchopovat realitu filmu Matrix (což lze, mimo jiné, přeložit i jako „síť mikrozáznamů“), coby (více či méně) pravděpodobnou?

V tuto chvíli nelze než sklonit hlavu před jeho tvůrci. Dokonale skloubili záhady skutečné reality s všednodenností a jednou z možných vizí budoucnosti, načež vše mistrně zobrazili, slepili a sestříhali na filmový pásek. Osobně nejsem velkým zastáncem některých moderních filmových efektů, například zpomalených záběrů či používání jistých úhlů kamer při snímání, a považuji je u mnoha filmů za kýčovité a neospravedlnitelné, ale u Matrixu, ač využíval mnoho, dle mého soudu, přežitého, mi tato stránka nikterak nevadila, ani po několikerém shlédnutí, kdy již očekávám jisté nadnesení se nad poutavost příběhu – soudím, že na mne z tohoto hlediska zapůsobily dva prvky: jednak žánrová omluvitelnost a druhak vyváženost těchto efektů, kdy například zpomalované záběry jsou střídány dynamickými.

Rovina příběhová je, soudím, nejzákladnější a nejpodstatnější částí celého filmu. O ní ale psát nehodlám, ačkoli jsem sám scénáristou a nebyl by pro mne problém rozepsat zde dramaturgický rozbor snímku, musím předpokládat laického čtenáře, pročež bych zde také musel mnoho věcí z dramaturgické dílny vysvětlovat a já sám tomuto věnuji již druhý rok intenzivního denního studia. Každopádně ji tvůrčí tým Matrixu využil k vývodům vpravdě mrazivým. Proč? Možná pro zamyšlení se nad možnostmi, nebo kdo ví? – třeba se už zítra proberete v nerozbitné čiré nádobě s fyziologickým roztokem a zabudovanými konektory…